V roce 1937 poprvé vyšla kniha o študácích a kantorech, jakási „přírodopisná studie“
o člověku školním, jak to vyslovil sám autor Jaroslav Žák. V našich „pětkových“ školách
se vyskytují zajímaví lidé s pozoruhodnými osudy. V této rubrice je budeme postupně
představovat.
Š
kolník ZŠ waldorfská
pan Josef Pokora
Co Vás přivedlo do jinonické školy?
Do školy jsem nastoupil v roce 2004, v tu dobu
jsem byl dva roky v důchodu a oslovila mne
kamarádka, která ve škole pracovala jako hospodářka, že je bez školníka. V té době jsem se
staral o svoji maminku, a protože mi ve škole
nabídli obědy i pro ni, tak jsem to vzal.
Co jste dělal předtím?
Jsem ze Žižkova, po základní škole jsem se šel
učit 3 roky do plzeňské Škodovky jako elektromechanik a po vyučení jsem nastoupil v lokomotivním depu Praha–Libeň horní nádraží. Při
zaměstnání jsem dělal průmyslovku, vojnu a po
ní jsem se oženil. Narodila se mi dcera Lenka,
pak syn Martin. Pracoval jsem jako technik
energetik v ČKD Tatra Smíchov, celkem jsem
měl na starost 150 lidí. V roce 1987 jsem se
podruhé oženil a to jsem vyženil další 2 děti.
Z ČKD jsem odešel v roce 1990 a nastoupil
jako technik u Správy služeb diplomatickému
sboru a od roku 1995 až do důchodu jsem dělal
správce budov v pasáži Sevastopol.
A jaké to bylo, když jste začal jako školník?
Na začátku mého školnictví jsem s dětmi do
kontaktu moc nepřicházel, ostatně neměl jsem
z dřívějška se školním prostředím žádné zkušenosti. To přišlo až druhým rokem, začalo
mě to zajímat, co vlastně děti ve škole dělají.
Protože moje dílna přímo sousedí s dvorečkem školy a družiny, děti se mě začaly ptát, co
v dílně je, co se na co používá, zkoušely si zatloukat hřebíky, vrtat díry, pájet a vyptávaly se
na spoustu věcí. Dneska už si to ani nedovedu
představit jinak, děti si chodí povídat, když
jsou na dvorečku, a vlastně je znám všechny
osobně. Ty šikovnější pak pomáhají s různými pracemi, opravují chůdy, lavičky, uklízí,
natírají. A pořád si povídají, hlavně po prázdninách a po Vánocích třeba vyprávějí o tom, co
prožily.
Co to znamená, být školníkem v jinonické
škole?
Práce všeho druhu, údržba pěti objektů, velké
pozemky, zahrady, hřiště, ve škole se musí topit,
svítit, zajišťuji revize, opravy a všechno nezbytné
k tomu, aby děti a učitelé mohli ve škole být.
Často sháním potřebný materiál a přesouvám
nábytek a věci mezi třídami a budovami. Někdy
se stane, že je potřeba i dohlédnout na děti
v družině, ve školním klubu nebo i ve třídě.
Jaký vidíte smysl své práce?
Moc mě to těší, že můžu být ve škole a jaký
vztah ke mně děti mají. Nehledím často na
osobní volno a dělám rád, co je potřeba. A když
pak vidím na rozlučkových setkáních a plesech,
že i děti se se mnou loučí (často s největším
potleskem – pozn. red.) a vzpomínají na společně strávené chvíle, mám radost, že moje
práce v jinonické škole není zbytečná. A moc
si vážím toho, že jsem byl letos pozván panem
ředitelem za naši školu na slavnostní setkání
pracovníků škol u příležitosti Dne učitelů, které
pořádali pan starosta a paní místostarostka
v Primátorském salónku.
PÁŤÁK 5