A
K
ÝU
ÍV
N
Té
m
IS a :
TA
N
Č
D
Rozhovor
Marcela
Garncarzová
Petra
Bašová
ZDRAVOTNÍ SESTRA
V ÚVN, MATKA
ŽÁKYNĚ 8. TŘÍDY ZŠ
A STŘEDOŠKOLAČKY
UČITELKA SŠ, MATKA
ŽÁKA 6. TŘÍDY ZŠ
A ŽÁKYNĚ TERCIE
(= 8. TŘÍDY)
J
iž rok musí rodiče žáků mateřských,
základních i středních škol řešit praktické otázky spojené s distanční výukou
a jejím dopadem na chod rodinného života.
Ženy se staly bez přehánění hrdinkami všedního dne. Navzdory emancipaci automaticky
převzaly organizaci domácnosti a osvojily si
metody projektového řízení. Za své výkony
by se většina z nich nemusela stydět ve
vysokých manažerských pozicích, kde je
jich stále proklatě málo. Zeptali jsme se
dvou z nich, jak prožívají toto období, které
bylo poznamenáno nejen proměnami jejich
rodinného života, ale především turbulencemi v zaměstnání. Jak si vedly paní Marcela
Garncarzová, zdravotnice, matka osmačky
a středoškolačky, a paní Petra Bašová, učitelka, matka dětí ve věku 12 a 14 let?
Už více než rok se celý svět snaží vyrovnat
s epidemií covidu-19. Jste jednou z těch,
na nichž spočívá dvojí odpovědnost: zdravotnice/učitelka a matka dětí školou povinných nebo studentů. Co vám tato zkušenost
přinesla?
MG: Velmi mi pomáhá, že v této době jsou již
dcery samostatné ve zvládání školních povin
ností, zvlášť když si uvědomím, kolik času jsem
věnovala starší dceři hlavně na prvním stupni,
kdy měla individuální výukový plán. Současná
situace jim dala rozhodně více zkušeností
s online činností. Ale chybí jim sociální kon
takty, volnočasové aktivity. Co jedno dalo,
druhé jim vzalo. Z dlouhodobého hlediska i to,
že některé prožitky patří k určitému období
a o ty s délkou času přichází.
10 PÁŤÁK
PB: Dvě největší překvapující zjištění jsou, že
výuka na středních školách může probíhat
zcela bez fyzického kontaktu učitelů a žáků
a dává přitom smysl a že je možné pře
žít rok společného domácího vězení rodičů
a puberťáků.
Jak se vyrovnáváte s únavou a zvýšenými
nároky na vás samotnou?
MG: Odpočinkem a pobytem v přírodě.
PB: Nejtěžší je pro mě vydržet sedět cca
8 hodin denně u počítače, na to z pedagogické
praxe opravdu nejsem zvyklá. Tloustnu, bolí
mě záda… Recepty, jak si s tím poradit, zatím
stále hledám. Zavedla jsem do svého denního
režimu pravidelnou procházku po skončení
výuky.
Jakou činnost nebo postoj jste se rozhodla
opustit, protože byly příliš zatěžující nebo
nepotřebné?
MG: Dlouhodobější plánování.
PB: Že musím všechno zvládnout a že to
musím zvládnout dobře. Občas v Teams prostě
něco nefunguje, oběd se nepovede, slíbenou
práci pro skauty či spolek rodičů nestihnu
udělat…
Máte nějakou radu nebo tip, jak zvládat elegantně a s nadhledem svou práci a zároveň
distanční výuku svých dětí?
MG: Rozhodně je potřeba si čas a jednotlivé
dny či jejich části zorganizovat v závislosti
na tom, co kdo zrovna může udělat a kde
a jak bude trávit čas. Takový rodinný rozvrh
hodin. :-)