Téma: Distanční výuka

ZŠ

 a MŠ Weberova

BALADA

O DISTANČNÍ UČITELCE

J

e osm hodin ráno a paní učitelka,

dobře vyspalá, od pasu nahoru pěkně

upravená, usedá k počítači, instaluje

si na stůl kávu a na obličej optimistický,

povzbudivý úsměv. Zahajuje online hodinu

češtiny v osmé třídě. Pozdraví vesele

všechna na obrazovce přítomná kolečka:

několik fotografií domácích zvířat, tlustého

rapera se zlatým řetězem na krku, Shreka,

Pata (nebo Mata?), vzorec kyseliny sírové,

dva Ironmany, Hulka a jeden autobus.

„Dobré ráno, to nám hezky nasněžilo, viďte?“

„Dneska bych se od nás do školy nedostal,

i kdyby byla otevřená,“ zívne Shrek. „Tedy teď

jsi řekl moc hezké podřadné souvětí, pojďme

si ho napsat a rozebrat,“ jásá učitelka a hbitě

zapisuje na sdílenou tabuli. „Jak poznáme,

kolik je v něm vět?“ Vyvolá kočku ve sluneč­

ních brýlích a elegantním kloboučku, která se

hezky hlásí žlutou ručičkou. „Paní učitelko, já

chci jenom říct, že se mi brzo vybijou sluchátka

a pak mi nepůjde mikrofon.“ „Aha, dobře, no

co se dá dělat,“ usmívá se učitelka trpělivě

a zhluboka si lokne silné černé kávy. „A kolik

je tam tedy vět?“ Protože elegantní kočka se

odmlčela, vyvolává jednoho z Ironmanů.

„Asi dvě, řekl bych.“ „Výborně! Super!“ jásá

učitelka, „a jak jsi to poznal?“ Superhrdina

však neví, a tak přichází ke slovu autobus:

„Je tam čárka!“ praví pevně. Češtinářka

cítí, jak jí začíná cukat levé spodní víčko,

a sype si do kávy guaranu. Kyselina sírová

naštěstí zná správnou odpověď, a tak se roz­

bor může posunout dál. Ke slovu se přihlásí

Pat: „První věta je hlavní a druhá… prsškrvrf.“

Učitelka má naštěstí velkou představivost,

a tak vehementně chválí loutkového kutila

za správnou odpověď, masíruje si spánky

a vyvolává další žáky.

14 PÁŤÁK

Hodina začíná připomínat spiritistickou seanci.

„Haló, slyšíme se? Jestli jsi tady, odpověz,

prosím!“ Tlustý raper, Shrek a džungarský

křeček se na střídačku velmi pomalu prohlodá­

vají větou a určují slovní druhy. Učitelka před­

stírá zhoršení signálu, aby si vypnula kameru

a mohla tiše hlodat stůl.

„Výborně, tak jsme se rozcvičili a jedeme dál!

Pokračujeme úkolem v pracovním sešitě, je

to křížovka na straně 43. Kdo chce začít?“

Následuje dlouhý nepřítomný pohled do moni­

toru, provázený dokonalým tichem. Takovým

tím tichem, jaké je slyšet v hlubokém zasněže­

ném lese, na osamělé běžkařské stopě někde

daleko v horách… V hlavě pedagožky se začí­

nají odvíjet docela příjemné představy. Z roz­

jímání ji vytrhne urputně blikající žlutá ručička.

Hlásí se autobus. „Výborně! Tak jak bude první

slovo křížovky?“ „Paní učitelko, já se omlou­

vám, musím se odpojit, potřebuju nakrmit

kocoura.“ „Vždyť za chvíli končíme! Kocour

snad pár minut ještě vydrží,ne?“ „No nevím,

on už dost naštvaně mňouká!“

Učitelka rezignuje, odkládá křížovku a věnuje

poslední smutný úsměv všem kolečkům, která

ještě na monitoru zbyla. Rozloučí se, vstává od

stolu a vychází z bytu. Pomalu odchází směrem

k zasněženému lesu. Ve tváři má klidný, vyrov­

naný výraz.

- Kateřina Škrétová -