Téma: Distanční výuka
ZŠ
a MŠ Weberova
BALADA
O DISTANČNÍ UČITELCE
J
e osm hodin ráno a paní učitelka,
dobře vyspalá, od pasu nahoru pěkně
upravená, usedá k počítači, instaluje
si na stůl kávu a na obličej optimistický,
povzbudivý úsměv. Zahajuje online hodinu
češtiny v osmé třídě. Pozdraví vesele
všechna na obrazovce přítomná kolečka:
několik fotografií domácích zvířat, tlustého
rapera se zlatým řetězem na krku, Shreka,
Pata (nebo Mata?), vzorec kyseliny sírové,
dva Ironmany, Hulka a jeden autobus.
„Dobré ráno, to nám hezky nasněžilo, viďte?“
„Dneska bych se od nás do školy nedostal,
i kdyby byla otevřená,“ zívne Shrek. „Tedy teď
jsi řekl moc hezké podřadné souvětí, pojďme
si ho napsat a rozebrat,“ jásá učitelka a hbitě
zapisuje na sdílenou tabuli. „Jak poznáme,
kolik je v něm vět?“ Vyvolá kočku ve sluneč
ních brýlích a elegantním kloboučku, která se
hezky hlásí žlutou ručičkou. „Paní učitelko, já
chci jenom říct, že se mi brzo vybijou sluchátka
a pak mi nepůjde mikrofon.“ „Aha, dobře, no
co se dá dělat,“ usmívá se učitelka trpělivě
a zhluboka si lokne silné černé kávy. „A kolik
je tam tedy vět?“ Protože elegantní kočka se
odmlčela, vyvolává jednoho z Ironmanů.
„Asi dvě, řekl bych.“ „Výborně! Super!“ jásá
učitelka, „a jak jsi to poznal?“ Superhrdina
však neví, a tak přichází ke slovu autobus:
„Je tam čárka!“ praví pevně. Češtinářka
cítí, jak jí začíná cukat levé spodní víčko,
a sype si do kávy guaranu. Kyselina sírová
naštěstí zná správnou odpověď, a tak se roz
bor může posunout dál. Ke slovu se přihlásí
Pat: „První věta je hlavní a druhá… prsškrvrf.“
Učitelka má naštěstí velkou představivost,
a tak vehementně chválí loutkového kutila
za správnou odpověď, masíruje si spánky
a vyvolává další žáky.
14 PÁŤÁK
Hodina začíná připomínat spiritistickou seanci.
„Haló, slyšíme se? Jestli jsi tady, odpověz,
prosím!“ Tlustý raper, Shrek a džungarský
křeček se na střídačku velmi pomalu prohlodá
vají větou a určují slovní druhy. Učitelka před
stírá zhoršení signálu, aby si vypnula kameru
a mohla tiše hlodat stůl.
„Výborně, tak jsme se rozcvičili a jedeme dál!
Pokračujeme úkolem v pracovním sešitě, je
to křížovka na straně 43. Kdo chce začít?“
Následuje dlouhý nepřítomný pohled do moni
toru, provázený dokonalým tichem. Takovým
tím tichem, jaké je slyšet v hlubokém zasněže
ném lese, na osamělé běžkařské stopě někde
daleko v horách… V hlavě pedagožky se začí
nají odvíjet docela příjemné představy. Z roz
jímání ji vytrhne urputně blikající žlutá ručička.
Hlásí se autobus. „Výborně! Tak jak bude první
slovo křížovky?“ „Paní učitelko, já se omlou
vám, musím se odpojit, potřebuju nakrmit
kocoura.“ „Vždyť za chvíli končíme! Kocour
snad pár minut ještě vydrží,ne?“ „No nevím,
on už dost naštvaně mňouká!“
Učitelka rezignuje, odkládá křížovku a věnuje
poslední smutný úsměv všem kolečkům, která
ještě na monitoru zbyla. Rozloučí se, vstává od
stolu a vychází z bytu. Pomalu odchází směrem
k zasněženému lesu. Ve tváři má klidný, vyrov
naný výraz.
- Kateřina Škrétová -