Co se odehrává za zavřenými dveřmi tříd? Tato otázka napadne nejednoho rodiče.
Pojďte s námi nahlédnout do škol mateřských i základních.
K nám sice chodí řada krásných princezen
a víl, ale do každé třídy patří také pár superhr
dinů, které běžní smrtelníci znají jen z filmových
pláten. K tomu připočtěte celý zástup budou
cích hasičů, záchranářů a policistů, doplňte pár
rytíři a vyjde vám, že se ve školce prostě bát
nemůže ani ta největší křehulinka.
Kouzelný ubrousek „prostři se“ nemáme,
zato máme velkou místnost plnou stříbřitě se
lesknoucího zařízení, kde panují naše paní
kuchařky, které se starají o spokojená bříška
našich pravidelných návštěvníků. A když se
vše podaří, jak má, stávají se z nich kouzelnice,
protože z lesklého nerezu vyčarují zlato na
talířích, jejichž počet výrazně převyšuje počet
Sněhurčiných trpaslíků.
Přiznejme si to, není růže bez trní. A když
všichni naše království opustí, je to tu leckdy
jako po větrné smršti. Jeden drobek se na pod
laze necítí moc dobře, a tak zpravidla přibere
pár dalších kamarádů. Koše bohužel od ote
sánků mnoho neokoukaly, takže stý papírový
kapesník už pozřít nechtějí, a kdyby se nechaly
přes noc, kdo ví, co by z nich nad ránem
vylezlo za příšery. Raději nezkoušet, protože
i otrlý hrdina, který ráno vchází do třídy, se
potřebuje nejprve rozkoukat. A tak se do boje
pouští naše statečné paní uklízečky, které by
strčily do kapsy i Popelku s jejími holoubky.
Když už nás omrzí hračky ve třídě, je načase pro
zkoumat naše humna. Tam, za mlhou hustou tak,
že by se dala krájet, leží naše tajemná zahrada.
Vidíme ji z okna. Trávník, skluzavku i střechy
pískovišť. Dostat se v zimních měsících za zelená
vrátka je výkon hodný krotitelů zvěře z cirkusu.
Zipy, knoflíky, bačkorky za botky – to ještě nic
není. Největší výkon totiž čeká těsně u dveří.
Jsou to malé, nenápadné doplňky, které chrání
i ty nejzvědavější prsty před mrazem. Ano, jsou to
rukavice. Protože dostat do nich všechny prsty,
kterých je na každé ruce pět a ke každému dítku
patří ruce dvě, je skoro jako přesvědčit lva, aby
proskočil ohnivou obručí. Po takovém výkonu si
všichni zaslouží čerstvý vzduch a těšení se na
oběd, jehož vůně nás láká zase zpět.
A víte, co je na tom nejzvláštnější? Že nemáme
žádné víly kmotřičky, které mávnou kouzelným
proutkem, ani kouzelné prsteny. V knihovně
máme spousty knih, ale žádnou s těmi správ
nými kouzly. Dokonce ani kouzelní dědečkové
a babičky sem nechodí. A přesto je ve třídách
někdo, kdo kouzlí… úsměvem, pohádkou,
laskavým slovem i přísným pohledem. Je tam
někdo, kdo se nedá zastrašit stohem papírů,
špatným počasím ani vším blázincem za plo
tem našeho malého království. Jsou to paní
učitelky. Paní učitelky, které se snaží, aby
naše školka byla pořád tím místem, kde si děti
mohou hrát, tančit, smát se a zpívat.
- MŠ Lohniského, učitelky třídy Koťátek -
ZŠ Chaplinovo náměstí
DOFE – MEZINÁRODNÍ CENA
VÉVODY Z EDINBURGHU
S
e zkratkou DofE (Duke of Edinburgh
Award) jsem se setkala poprvé v roce
2014. Učila jsem tou dobou na střední
škole a jediné, co jsem o programu věděla,
bylo, že by měl rozvíjet osobní zájmy a s tím
i osobnost dětí. Hned ten rok jsem se ale
stala vedoucí Mezinárodní ceny vévody
z Edinburghu a musím říct, že jsem vděčná
za to, že se program do České republiky
dostal. Letos je to už 25 let.
PÁŤÁK 25