Co se odehrává za zavřenými dveřmi tříd? Tato otázka napadne nejednoho rodiče.

Pojďte s námi nahlédnout do škol mateřských i základních.

K nám sice chodí řada krásných princezen

a víl, ale do každé třídy patří také pár superhr­

dinů, které běžní smrtelníci znají jen z filmových

pláten. K tomu připočtěte celý zástup budou­

cích hasičů, záchranářů a policistů, doplňte pár

rytíři a vyjde vám, že se ve školce prostě bát

nemůže ani ta největší křehulinka.

Kouzelný ubrousek „prostři se“ nemáme,

zato máme velkou místnost plnou stříbřitě se

lesknoucího zařízení, kde panují naše paní

kuchařky, které se starají o spokojená bříška

našich pravidelných návštěvníků. A když se

vše podaří, jak má, stávají se z nich kouzelnice,

protože z lesklého nerezu vyčarují zlato na

talířích, jejichž počet výrazně převyšuje počet

Sněhurčiných trpaslíků.

Přiznejme si to, není růže bez trní. A když

všichni naše království opustí, je to tu leckdy

jako po větrné smršti. Jeden drobek se na pod­

laze necítí moc dobře, a tak zpravidla přibere

pár dalších kamarádů. Koše bohužel od ote­

sánků mnoho neokoukaly, takže stý papírový

kapesník už pozřít nechtějí, a kdyby se nechaly

přes noc, kdo ví, co by z nich nad ránem

vylezlo za příšery. Raději nezkoušet, protože

i otrlý hrdina, který ráno vchází do třídy, se

potřebuje nejprve rozkoukat. A tak se do boje

pouští naše statečné paní uklízečky, které by

strčily do kapsy i Popelku s jejími holoubky.

Když už nás omrzí hračky ve třídě, je načase pro­

zkoumat naše humna. Tam, za mlhou hustou tak,

že by se dala krájet, leží naše tajemná zahrada.

Vidíme ji z okna. Trávník, skluzavku i střechy

pískovišť. Dostat se v zimních měsících za zelená

vrátka je výkon hodný krotitelů zvěře z cirkusu.

Zipy, knoflíky, bačkorky za botky – to ještě nic

není. Největší výkon totiž čeká těsně u dveří.

Jsou to malé, nenápadné doplňky, které chrání

i ty nejzvědavější prsty před mrazem. Ano, jsou to

rukavice. Protože dostat do nich všechny prsty,

kterých je na každé ruce pět a ke každému dítku

patří ruce dvě, je skoro jako přesvědčit lva, aby

proskočil ohnivou obručí. Po takovém výkonu si

všichni zaslouží čerstvý vzduch a těšení se na

oběd, jehož vůně nás láká zase zpět.

A víte, co je na tom nejzvláštnější? Že nemáme

žádné víly kmotřičky, které mávnou kouzelným

proutkem, ani kouzelné prsteny. V knihovně

máme spousty knih, ale žádnou s těmi správ­

nými kouzly. Dokonce ani kouzelní dědečkové

a babičky sem nechodí. A přesto je ve třídách

někdo, kdo kouzlí… úsměvem, pohádkou,

laskavým slovem i přísným pohledem. Je tam

někdo, kdo se nedá zastrašit stohem papírů,

špatným počasím ani vším blázincem za plo­

tem našeho malého království. Jsou to paní

učitelky. Paní učitelky, které se snaží, aby

naše školka byla pořád tím místem, kde si děti

mohou hrát, tančit, smát se a zpívat.

- MŠ Lohniského, učitelky třídy Koťátek -

ZŠ Chaplinovo náměstí

DOFE – MEZINÁRODNÍ CENA

VÉVODY Z EDINBURGHU

S

e zkratkou DofE (Duke of Edinburgh

Award) jsem se setkala poprvé v roce

2014. Učila jsem tou dobou na střední

škole a jediné, co jsem o programu věděla,

bylo, že by měl rozvíjet osobní zájmy a s tím

i osobnost dětí. Hned ten rok jsem se ale

stala vedoucí Mezinárodní ceny vévody

z Edinburghu a musím říct, že jsem vděčná

za to, že se program do České republiky

dostal. Letos je to už 25 let.

PÁŤÁK 25