Školy v Praze 5 jsou součástí vzdělávacího systému celé České republiky.
Jak se mění přístup ke vzdělávání a způsob výuky? Dozvíte se v této rubrice
od těch nejpovolanějších.
3. S
POLEČNĚ S VOLAJÍCÍM HLEDÁME
ZPŮSOB, JAK TO PŘÍŠTĚ ZVLÁDNOUT
LÉPE, POPŘ. JAK SE DANÉ SITUACI
ZCELA VYHNOUT,
kdy si např. volající uvědomí, že to byla
kombinace podvečerního náročného tele
fonátu s expartnerem, odkládání vyřízení
nepříjemných e-mailů na večer („až budou
děti spát“) a celodenního hladovění („najím
se večer, až budu mít klid“) následova
ného nekontrolovaným vyjedením ledničky
spojeným s pocity studu („zase jsem to
nezvládl“), která ho přivedla k ranní koco
vině nebo k pohlavku uštědřenému dítěti.
psychickému tlaku než při běžné výuce.
Máte-li současně pocit, že už jste vyčerpali
vlastní nápady a energetické rezervy, je přiro
zené, když se obrátíte na své okolí s žádostí
o pomoc, radu nebo prosté vyslechnutí. Pokud
k tomu využijete Linku pro rodinu a školu
116 000 (nebo jakoukoliv jinou linku důvěry),
budeme s vámi rádi hledat cestu, jak dál.
Jarmila Kubáňková, Ph.D.
metodička Linky pro rodinu a školu
116 000
www.linkaztracenedite.cz
Ať už jste rodič, nebo pedagog, je velmi
pravděpodobné, že nyní čelíte vyššímu
- Jarmila Kubáňková -
Václav Mertin
JAK TO VIDÍ PSYCHOLOG
Z
a banální, leč zcela zásadní pokládám
připomenutí, že minulý rok rozvrátil množství letitých zvyklostí, které
jsme měli dlouhodobě zažité a na které
jsme byli nastaveni. Náš dnešní život se
odehrává v nejistotě, protože pořád nevíme,
jestli si máme vytvořit stereotypy nové,
nebo dál přetrvávat v provizoriu a čekat na
plný návrat dobře známé minulosti. Jistota
patří k základním zdrojům rozvoje dítěte
a asi i dospělého. Nejistota se týká banalit
(nemohu si jít koupit jehlu s velkým ouškem, když ji potřebuji) i zásadních životních
okolností (zdravotně ohrožený člen rodiny,
možnosti cestování).
Základní vývojový úkol zhruba po dobu
15–18 let dětství a vynořující se dospě
losti představuje vzdělávání. I této oblasti
se dnešní situace dotýká zásadním způso
bem. Zjednodušeně řečeno, distanční výuka
je jiná. Do distanční výuky vstupuje řada
komplikujících okolností, které jsme pořád
ještě úspěšně nevyřešili a v této etapě už ani
nevyřešíme. Není totiž možné chtít po jednot
livých učitelích, aby rozmysleli a uskutečnili
v plné míře vše, co s distanční výukou souvisí.
Jde o výběr/redukci vhodné látky, délku hodin
i celého vyučování, nejvhodnější formy výuky
pro jednotlivé předměty i témata, množství
domácích úkolů. I proto jsou velké rozdíly mezi
školami i učiteli – bez většího vodítka postu
puje každý, jak umí. Vrcholné státní orgány
řeší, aby děti vůbec mohly chodit do školy,
a na jemnosti, jak a co vyučovat a jak hodnotit
žáky při distanční výuce a po návratu, jak žáky
motivovat, jak zesílit aktivitu některých rodičů,
jim zbývá méně energie. Distanční výuka je
povinná, klade výrazně zvýšené nároky i na
rodiče, jenže problém je, že řada rodičů musí
chodit do práce. Takže pak i čas vyučování
hraje roli – mají-li rodiče pomoci dítěti s dis
tanční výukou, je žádoucí, aby byli alespoň
v pohotovosti. Jenže když jsou v práci?!
PÁŤÁK 7