Školy v Praze 5 jsou součástí vzdělávacího systému celé České republiky.

Jak se mění přístup ke vzdělávání a způsob výuky? Dozvíte se v této rubrice

od těch nejpovolanějších.

3. S

 POLEČNĚ S VOLAJÍCÍM HLEDÁME

ZPŮSOB, JAK TO PŘÍŠTĚ ZVLÁDNOUT

LÉPE, POPŘ. JAK SE DANÉ SITUACI

ZCELA VYHNOUT,

kdy si např. volající uvědomí, že to byla

kombinace podvečerního náročného tele­

fonátu s expartnerem, odkládání vyřízení

nepříjemných e-mailů na večer („až budou

děti spát“) a celodenního hladovění („najím

se večer, až budu mít klid“) následova­

ného nekontrolovaným vyjedením ledničky

spojeným s pocity studu („zase jsem to

nezvládl“), která ho přivedla k ranní koco­

vině nebo k pohlavku uštědřenému dítěti.

psychickému tlaku než při běžné výuce.

Máte-li současně pocit, že už jste vyčerpali

vlastní nápady a energetické rezervy, je přiro­

zené, když se obrátíte na své okolí s žádostí

o pomoc, radu nebo prosté vyslechnutí. Pokud

k tomu využijete Linku pro rodinu a školu

116 000 (nebo jakoukoliv jinou linku důvěry),

budeme s vámi rádi hledat cestu, jak dál.

Jarmila Kubáňková, Ph.D.

metodička Linky pro rodinu a školu

116 000

www.linkaztracenedite.cz

Ať už jste rodič, nebo pedagog, je velmi

pravděpodobné, že nyní čelíte vyššímu

- Jarmila Kubáňková -

Václav Mertin

JAK TO VIDÍ PSYCHOLOG

Z

a banální, leč zcela zásadní pokládám

připomenutí, že minulý rok rozvrátil množství letitých zvyklostí, které

jsme měli dlouhodobě zažité a na které

jsme byli nastaveni. Náš dnešní život se

odehrává v nejistotě, protože pořád nevíme,

jestli si máme vytvořit stereotypy nové,

nebo dál přetrvávat v provizoriu a čekat na

plný návrat dobře známé minulosti. Jistota

patří k základním zdrojům rozvoje dítěte

a asi i dospělého. Nejistota se týká banalit

(nemohu si jít koupit jehlu s velkým ouškem, když ji potřebuji) i zásadních životních

okolností (zdravotně ohrožený člen rodiny,

možnosti cestování).

Základní vývojový úkol zhruba po dobu

15–18 let dětství a vynořující se dospě­

losti představuje vzdělávání. I této oblasti

se dnešní situace dotýká zásadním způso­

bem. Zjednodušeně řečeno, distanční výuka

je jiná. Do distanční výuky vstupuje řada

komplikujících okolností, které jsme pořád

ještě úspěšně nevyřešili a v této etapě už ani

nevyřešíme. Není totiž možné chtít po jednot­

livých učitelích, aby rozmysleli a uskutečnili

v plné míře vše, co s distanční výukou souvisí.

Jde o výběr/redukci vhodné látky, délku hodin

i celého vyučování, nejvhodnější formy výuky

pro jednotlivé předměty i témata, množství

domácích úkolů. I proto jsou velké rozdíly mezi

školami i učiteli – bez většího vodítka postu­

puje každý, jak umí. Vrcholné státní orgány

řeší, aby děti vůbec mohly chodit do školy,

a na jemnosti, jak a co vyučovat a jak hodnotit

žáky při distanční výuce a po návratu, jak žáky

motivovat, jak zesílit aktivitu některých rodičů,

jim zbývá méně energie. Distanční výuka je

povinná, klade výrazně zvýšené nároky i na

rodiče, jenže problém je, že řada rodičů musí

chodit do práce. Takže pak i čas vyučování

hraje roli – mají-li rodiče pomoci dítěti s dis­

tanční výukou, je žádoucí, aby byli alespoň

v pohotovosti. Jenže když jsou v práci?!

PÁŤÁK 7