Jak jsme to zvládli

na budoucnost. Počáteční představa, že když

už nemohou chodit do školy děti, alespoň my

dospělí doženeme všechny pracovní úkoly

z minula, se brzy rozplynula a začali jsme dávat

hlavy dohromady, jak učit či neučit, radit se

a spolupracovat i v podmínkách, které nikdo

z nás dříve nezažil.

Hned v prvních dnech vznikl v rámci naší školní

komunikační platformy rodičovský portál, který

zastřešoval a zprostředkovával přístup ke všem

komunikačním formám a informacím pro jednotlivé třídy, žáky a rodiče. Hlavním koordinátorem

pro práci v každé třídě se stal vždy třídní učitel,

který byl podle dostupných možností ve spojení

s rodinami. Podle ročníků se dílčí používané

způsoby komunikace lišily, od krásných dopisů

po různé on-line audio/video platformy. Pro řadu

rodičů odříznutých od elektronické komunikace

jsme zajistili poštovní spojení. Na konci března

jsme zprovoznili rádio Prokop (viz samostatný

článek), jehož cílem bylo doplnit nabídku výukových aktivit, možností pro sdílení a posílit sociální

kontakt mezi pedagogy, žáky a rodiči navzájem.

12 PÁŤÁK

V prvních týdnech bylo asi nejtěžší si ujasnit,

co, jak a hlavně v jakém rozsahu má vlastně ze

školy k dětem a nazpět běžet. Velmi nám v tom

pomohlo sdílení zkušeností s jinými školami

a institucemi. Informace jsme následně zprostředkovávali přes náš školní portál rodičům –

například Devatero pro učitele a rodiče. Zázemí

školy fungovalo jako koordinační centrum

a místo technické podpory jak pro pedagogy,

tak pro rodiče. Zapojení učitelů bylo velmi pestré. Krásná byla vzájemná pomoc a podpora,

soudržnost a sdílení nápadů, které vedly k oživení kontaktu s dětmi na dálku i k posílení jejich

motivace k učení tvůrčím způsobem. Učitelé

mohli fungovat z domova či ze školy. V tomto

nám velmi pomohla podpora zřizovatele při

pořízení další techniky pro pracující na dálku.

Kvalitní konferenční technika nám dovolila se

operativně radit v různých skupinách a podle

potřeby na místě i on-line.

Po několika týdnech bylo jasné, že se neuvidíme dlouhou dobu, a proto jsme rodiče a žáky

požádali o reflexi dosavadního fungování formou jednotného celoškolního dotazníku, který

obsahoval téměř 50 otázek směřovaných na

rodiče i žáky. Odpověděla velká většina rodin

a díky odpovědím jsme pak mohli lépe naplánovat týdny příští. Ukázalo se, že představy a očekávání se často různí jak mezi rodiči, tak mezi

učiteli, ale v celkovém shrnutí si naprostá většina rodičů váží vzájemné spolupráce a oceňuje

způsob, jakým se škola se situací vyrovnává.

Omezení se rovněž negativně dotkla procesu

dokončení nové budovy naší školy, komunikace

v závěru stavby byla složitější a také mnohé

termíny byly v čase posunuty. V prvních týdnech jsme se jako škola zapojili do programu

šití roušek organizovaného v rámci Prahy 5.

Dobu, kdy je škola bez žáků, jsme také využili

pro údržbu, opravy prostor školy a na konci

května jsme začali osidlovat nový školní včelín.

Na začátku května po vydání informací o podmínkách docházky proběhla další kampaň

směřující k zájmu rodičů 9. tříd a prvního stupně

o docházku za omezených podmínek a rovněž