Slovo úvodem
a bezpečně, všechny nástrahy a překážky,
které s sebou školní prostředí někdy
přináší, budeme řešit s rozumem a nadhledem. Pro takový stav dobré pohody
existuje v poslední době často skloňovaný
výraz wellbeing. A je to zároveň i hlavní
téma aktuálního Páťáku. Jednoslovný překlad výrazu wellbeing tak, aby byl stejně
výstižný, dohromady nedám. Ale všichni
víme, o co jde.
Vážení rodiče, pedagogové
a přátelé školy,
už je to znovu skoro rok od vydání
posledního čísla Páťáku loni v dubnu.
V tehdejším úvodníku jsem se ohlížela za
školním rokem, který dlouhá léta neměl
obdoby. Těžko jsme si uměli představit,
že by mohlo přijít ještě něco „významnějšího“, co by téma covidu, jeho dopadů
a následků odsunulo na nezajímavou
druhou kolej. Nebudu zastírat, že původně
tento úvodník vypadal jinak. Chtěla jsem
na tomto místě úplně obyčejně psát o blbé
době s virovou nákazou, se kterou se
pracovníci škol vypořádali skvěle. Že se
navzdory blbé době poznamenané variantou Omikron stále učí. Že se navzdory blbé
době jezdí na lyžařské kurzy, pracuje se na
projektech a probíhá řada dalších aktivit.
O tom je ostatně podstatná část Páťáku.
Chtěla jsem psát o tom, že za jednu z nejdůležitějších podmínek kvalitního vzdělávání považuji, aby se ve škole všichni cítili
dobře. Žáci, učitelé i ostatní zaměstnanci.
Navzdory jakýmkoli okolnostem. Pokud
se všichni budeme ve škole cítit příjemně
A najednou stojíme před novou realitou, která je svým způsobem ještě horší
než neviditelný nepřítel v podobě viru.
Nemohli jsme být připraveni na pandemii, ale troufám si říct, že nás zaskočila
několikanásobně méně než válka vzdálená srovnatelně s cestou na dovolenou
k moři do Chorvatska. Člověku se tomu
ani nechce věřit, ale záběry a fotografie
z válečných oblastí skutečně nesou letopočet 2022. Jsem daleko tomu, abych jen
náznakem srovnávala utrpení dětí a jejich
rodin ve válkou zasažených oblastech se
situací v našich bezpečných a fungujících
školách. Těžko hledám další slova. Chci
jen zmínit, že vysvětlit žákům tuto válku,
usměrnit chování dětí v kolektivu s dětmi
z Ruska, může být v mnoha ohledech
ještě o poznání složitější než dva covidové
roky, které jsou za námi.
Chtěla bych všem dospělým, tedy učitelům i neučitelům, rodičům a prarodičům
poděkovat za to, že jsou oporou svým
žákům a dětem a mladou generaci nelehkou dobou provádějí, jak nejlépe umí.
Renáta Zajíčková
starostka a radní pro školství