Trendy ve vzdělávání KRITICKY ČÍST, KRITICKY MYSLET –  UŽITEČNÁ DOVEDNOST, KTERÉ SE MUSÍME UČIT

P

od zkratkou RWCT (Reading and Writing for Critical Thinking) se skrývá metoda, která pomocí čtení a psaní napomáhá kritickému myšlení. O tom, co to kritické myšlení je a jakým způsobem můžeme kriticky číst, jsme si povídali s PhDr. Ondřejem Hausenblasem. Ten se od počátku 80. let věnuje profesnímu vzdělávání učitelů a od roku 1998 je lektorem programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení.

Co to vlastně znamená kritické myšlení? Při četbě textu informativního čili věcného pozorně sledujeme tok autorova myšlení a zvyklosti, které takové věcné texty mívají, abychom se co nejpřesněji dobrali poznání a pochopení toho, co nám text vykládá nebo k čemu nás nabádá.Ale zároveň má dobrý čtenář umět mít od toho, co čte, odstup. Má sice umět důvěřovat textu a nechat se jím unášet, ale zároveň v jeho mysli je připraveno jakési kontrolní čidlo. Posuzujeme důvěryhodnost obsahu i toho, jak je nám podáván, všímáme si, kam nás autor staví jako čtenáře, a odhalujeme, kam s tématem a s námi autor míří. Možná nám lichotí nebo staví na tom, co nemáme moc promyšlené, aby nás nepozorovaně dostal na svou stranu v něčem, co bychom sami chtěli nebo dělali jinak? Anebo nás třeba straší tím, které věci připomíná nebo které si vymýšlí? Snad schválně mluví neurčitě nebo příliš odborně, abychom neprohlédli, co s námi chce udělat? Při čtení umělecké literatury jako zkušení, kritičtí čtenáři dokážeme nejen užívat si kouzla příběhu či básně, ale i toho, jak s námi autor zachází, jak pro nás text sestavil. Při čtení textů informativních si kritický čtenář dává ještě větší pozor. Sami si odpovídáme na otázku, které informace nám autor říká a o kterých nemluví – a proč. Ptáme se také třeba na to, proč zní titulek takto „skandálně“, a ne civilněji, jestli jsou slova 14 PÁŤÁK

v textu neutrální. Ale nejen slova, i pořadí informací hraje roli. Co je cílem kritického myšlení? Cílem je utvářet si nezávisle a přitom informovaně svůj názor na to, co se nám říká. Nekritičtí čtenáři si rádi rychle dělají závěry a názory, aby se cítili jako někdo, kdo má o věci přehled a rozumí jí – ale v případě, že máme informací málo, je lepší si aspoň pomyslet „Ne, s tím na mě nechoďte, vidím a slyším, jak se mnou manipulujete“. Má každý člověk předpoklady ke kritickému myšlení? Kritickému myšlení se většina z nás musí teprve učit. Učíme se střežit si důvěru pro ty, kdo jsou důvěryhodní, a pro texty, jejichž důvěryhodnost umíme rozpoznat. A od dětství se potřebujeme učit, jak se text a autor nedůvěryhodný poznává. A zároveň potřebujeme, aby nám rodina a škola dávaly i hodně příležitostí a podnětů k tomu, že si budeme dlouze a nerušeně číst v dobře napsaných knížkách. Jak je na tom RWCT v našich školách? Je u nás stále víc učitelů, kteří se takovému zacházení s knihami a dětmi sami učí, protože cítí svou zodpovědnost za to, jak budou myslet další generace. Je potřeba hledat pro takový způsob výuky co nejvíce podpory – u rodičů, u kolegů a ředitelů, u zastupitelů a administrativy, a snad se dočkáme, že aspoň někteří politici svou odpovědnost za kritické myšlení národa přijmou.

Více informací o metodě se dozvíte na www.kritickemysleni.cz